Mýdla, syndety a čisticí složky

Sumerské hliněné tabulky z období kolem  r. 2500 př. n. l.  dokládají, že již v této době se běžně používalo mýdlo. Mýdlo je výsledným produktem chemické reakce přírodního tuku se zásaditým louhem, proto některé jeho vlastnosti nejsou vhodné pro citlivou pokožku.  Při použití tvrdé vody se vytváří mýdlová pěna a čisticí složky přestávají účinkovat. Karbonátové soli se ukládají na  pokožce, brání obnovování tuků a kůže pak zůstává suchá a hrubá.

Schematické znázornění čisticích složek.

1 Hydrofilní část

2 Lipofilní (hydrofobní) část

Vývoj syndetů

Některé nepříznivé účinky mýdla přiměly vědce k výzkumu a vývoji nových čisticích složek. Koncem padesátých let 20. století se podařilo vyvinout synteticky vyrobené čisticí prostředky, které se nazývají syndety. Syndety se dnes používají pro kosmetické účely, protože oproti mýdlu mají některé významné výhody:

• Nevytvářejí nerozpustnou mýdlovou pěnu.
• Nealkalizují, takže nenarušují přirozené pH kůže.
• Jsou vhodné pro pokožku se sníženou schopností redukce zásaditých látek.
• Nezpůsobují výrazný nárůst rohové vrstvy kůže.
  
  

Výraz "syndet" pochází z angličtiny. Je tvořený prvními slabikami dvou slov -  "syn" od slova  synthetic (syntetický) a "det" od slova detergent (čisticí přípravek). Čisticí přípravek je obecný název
pro  všechny čisticí prostředky, včetně mýdel
a syntetických přípravků.

Čisticí složky

Tyto molekuly nebo ionty tvoří ve vodě rozpustná (hydrofilní) část (1),
a dlouhý řetězec složky rozpustné v tucích (část lipofilní) (2). Jednotlivé čisticí složky mají specifické vlastnosti, např. vytvářejí pěnu  (aniontové čisticí složky) nebo zanechávají pokožku vláčnou (amfoterní čisticí složky). Většina čisticích přípravků obsahuje kombinaci těchto složek. 

Termín čisticí složky se používá nejen pro aktivní čisticí prostředky, ale
i pro emulgátory, pěnotvorná činidla, rozpouštědla a  další podobné látky.