Regenerační mechanismy kůže

Kůže disponuje různými regeneračními mechanismy.
Ty jsou využívány k odstranění škod způsobených vnějšími vlivy
a k obnovení  správné funkce pokožky.

Reakce buněk rohové vrstvy

Působení vnějších mechanických, fyzikálních nebo chemických dráždivých látek způsobuje zesílení rohové vrstvy. Typickým příkladem může být  zesílení vznikající po intenzivním UV ozáření nebo otlaky na částech těla vystavených mechanickému namáhání  (zejména dlaně nebo plosky chodidel).

Regenerace při poškození způsobeném UV zářením

Při intenzivním UV záření může dojít k primárnímu poškození genetického materiálu. Volné radikály, vyvolané působením
UV záření, poškozují sekundárně buněčné proteiny a membrány.
Kůže má řadu mechanismů, pomocí kterých dokáže opravit poškozenou DNA. U lidského těla je nejdůležitějším mechanismem excizní oprava a fotoreaktivace. Excizní oprava DNA je založena na rozpoznání, odstranění a nahrazení poškozeného segmentu DNA. Tělo se tak brání mutacím, dokud nezačne být tento mechanismus přetížen nebo neselže. Mechanismus spočívající ve fotoreaktivaci naopak funguje tak, že poškozený segment DNA vynechává, což znamená, že při čtení genetického kódu jej ignoruje. Poškození je pak napraveno později. Tento mechanismus však může způsobit ještě více mutací nežli původní poškození, způsobené UV zářením.

Chemicky vyvolané zhrubění kůže může být důsledkem opakovaného mytí vodou
a přípravky rozpouštějícími lipidy.

Regenerace při poranění kůže

Vrstva bazálních epidermálních buněk zajišťuje průběžnou obnovu epidermis nepřetržitým dělením buněk (množením). Jestliže poranění zasáhne pouze vrchní vrstvu kůže, může se toto poranění (oděrka) zahojit bez zjizvení. Pokud však poranění zasáhne přes bazální membránu do dermis (například vřed), hojení je většinou doprovázeno jizvou. V tomto případě jsou zničené kožní buňky nahrazeny pojivovou tkání.

Hojení ran probíhá v několika fázích: v první fázi vytvoří srážející se krev membránu, která je na povrchu tvrdá a přilne k ráně (strup). Následuje fáze, kdy se kůže čistí a dochází k autolýze a fagocytóze poškozených a odumřelých buněk. Současně dochází pod vlivem enzymů k rozpouštění vláken pojivové tkáně. Aktivují se pohyblivé imunitní buňky a fagocyty a do rány začnou lymfatické cévy přivádět mízu.

Při proliferační fázi (množení), dochází k epitelizaci rány a tvoří se zárodky kapilár, nová pojivová tkáň a kolagenová vlákna. Dělení buněk během proliferační fáze lze stimulovat a podpořit lokální aplikací některých látek, např. dexpanthenolem, který urychluje hojení.

Autolýza představuje odstranění odumřelých nebo odumírajících buněk pomocí lysosomálních  enzymů, které jsou produkovány samotnými buňkami. Fagocytóza představuje aktivní pohlcování částic fagocyty.