Rohová vrstva

Rohová vrstva je vnější vrstvou kůže a jako taková hraje nejdůležitější roli při ochraně těla před vnějšími vlivy.
Kromě toho omezuje množství vody, kterou epidermis vstřebává
i vylučuje. Tuto funkci plní rohová vrstva díky několika faktorům:

1.  Vazba vody

Rohová vrstva dokáže vázat vodu, díky čemuž si uchovává pružnost, pevnost a vláčnost. Kromě keratinu obsahuje několik dalších látek - přirozené hydratační faktory - které zajišťují schopnost pokožky vázat vodu. Nejdůležitějšími z nich jsou kyselina mléčná (laktát), kyselina pyrolidin-karboxylová, urea, kyselina urokanová a uhlovodany navázané na skleroproteiny. Pokud má kůže nedostatek těchto hydratačních faktorů (např.
po příliš častém mytí alkalickým mýdlem), ztrácí rohová vrstva svou schopnost vázat vodu a dochází k dehydrataci pokožky. Jakmile vlhkost rohové vrstvy poklesne pod 8% - 10%, kůže zhrubne, vysušuje se a je náchylnější k popraskání. K hydrataci rohové vrstvy přispívá rovněž vlhkost z potu vylučovaného potními žlázami. Voda proniká do prostor mezi buňkami, a tak zvlhčuje rohovou vrstvu zevnitř.

2. Epidermální lipidy

Hlouběji v rohové vrstvě se nachází buňky, které jsou mezi sebou spojeny směsí tuků (lipidů), připomínající maltu, která drží pohromadě cihly ve zdi. Tato směs tvoří pevné, avšak pružné pojivo, které brání nadměrné ztrátě vody nebo naopak její přílišné absorpci. Lipidy jsou produkované Golgiho komplexem v buňkách rohové vrstvy. Asi 40% těchto lipidů tvoří ceramidy, jež mají za úkol vytvářet prostupnou bariéru a zachovávat schopnost rohové vrstvy vázat vlhkost. Zbytek lipidů tvoří mastné kyseliny, cholesterol a síran cholesterolu.

3.  Deskvamace a regenerace

Buňky zevní části rohové vrstvy se neustále olupují - tomuto procesu se říká deskvamace. Jelikož se neustále tvoří nové epidermální buňky, které jsou vytlačovány vzhůru, aby se přeměnily v buňky rohové vrstvy, její tloušťka zůstává stále stejná. Jestliže je kůže vystavena vnějším mechanickým, chemickým nebo fyzikálním podnětům, rohová vrstva zesílí. Např. na rukou  a na chodidlech se udělají otlaky v důsledku opakovaného mechanického namáhání nebo v důsledku častého mytí vodou a používání přípravků rozpouštějících lipidy.

Model "cihel a malty"

1 Buňky rohové vrstvy
2 Epidermální lipidy